...Lehce mimo...

...Dost. A je to strašně zvláštní.- (Zvláštní pocity)
...Nikdy bych nevěřila, že i koně se dovedou soustředit. Točili jsme pívo na dostizích. Měla jsem spoustu času, tak jsem viděla všechny závody. Pozorovala všechny lidi. A bylo to děsně fajn. Koně jsou strašně zvláštní zvířata. Nikdy by mě třeba nenapadlo, že i takový kůň se může tvářit soustředěně. A to napětí v jeho i v žokejově výrazu, když se řítí do cíle. Je to na pomezí krutosti a naprostý dokonalosti. Na pokraji sil. I když je to děsně rychlý, tak když se díváte pozorně, tak je to vidět jako by zpomaleně. (Nepochopené pocity)

...Třeba to tak má být. Třeba sem taková, jen proto, že sem podvědomě jiná...takže třeba to nechám tak jak to je .) (a třeba potkám starého kamaráda a poletíme spolu do vesmíru a třeba se vydám zachraňovat velryby)...a třeba taky ne. (Nepochopitelné pocity)

...Třeba je to tak...tu hru si moc bereme.) (Strašně zajímavé pocity)
Ta písnička je naprosto zcestná.
Edit: Vážně, vážně a ještě jednou vážně...jsem tak nějak šťastně šťastná.)