středa 3. září 2008

.Ska-, Ska-, Skase skase ...Kukurica, Kukurica carevica či-či-či-či...Ska-, Ska-, Skase Skase.

Tak si k tomu sednu, protáhnu prsty, položím je na klávesnici. Pěkně ukazováčky na eFko a Jéčko, tak jak se to má a...koukám do monitouru a koukám a čekám, kdy se v něm propálím pohledem díru. Pak mi šibne a začnu hledat něco úplně jinýho než je vhodný námět, či aspoň první věta tohodle článku. A vůbec by mě zajímalo, kolik lidí už ve svém životě napsalo podobný úvod. Jako bych vyprávěla pohádku, kterou tisíce maminek dnes a denně vyprávějí svým dětem: O tom, jak jsem neměla co napsat,

Buď se toho děje moc a člověk si nemůže vybrat a nebo se toho děje ještě víc, ale člověk to neumí pojmout, či zatáhnout za ten správný konec. Pak mu nezbyde než-li nepsat nic. Ideální řešení. Moje individualita se nejspíš odebrala na dlouhou dovolenou, ze které zdá se není dost návratu a je mi z toho zle.

Poplach je vyhlášen voláním "hoří", volejte "hoří" prosím.

Snad mi jen merline řekněte, jak má třída počtem 11 žáků splnit limit na seminář 12?^^^ To je přeci jenom trošku - naprosto nelogické.

See you later aligator.

Žádné komentáře: