.. obávám se, že jestli si ještě jednou ve svém životě zopakuji příchod domů třeba zase ve třičtvrtě na dvě odpoledne (do třetice všeho dobrého i zlého, žeby?), tak chytnu hned ve dveřích takovou, že druhou vezmu o futro (a to i přesto, že jsem dala vědět) - moje oblíbené přirovnání! Takhle se to obešlo jen s pár expresívními výrazy, zvýšenou hlasitostí a vyčítavými tóny.
To se asi stane, že když je člověk nervózní, tak mu je špatně - tak nějak - žaludečně. Ale tahle nervozita mi jen vzdáleně připomíná tu maturitní a i přesto se vsadím, že o maturitě mi takhle špatně nebylo. Tam jsem aspoň věděla, že mi někdo poradí a na 5 to nebude, tady mi neporadí nikdo a otázkou zůstává, co z toho.
A ať si říká, kdo chce - co chce, jsou věci který si nechci zopakovat. Ani náhodou. Nejsou to přínosný životní zkušenosti. Jsou to jen důvody, proč je občas člověku samotnýmu ještě hůř než by být muselo.
Ježišmarjá, já mám prostě obyčejnej strach!
Maminčinou nejoblíbenější větou se v posledních týdnech stala: "A co to máš na krku?!" (škoda, že nejde zaznamenat ten tón, tak takhle totiž svět přichází o iluze, dámové a pány).
(05-06-10, pondělí po sobotě a po neděli, mé budoucí já.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat