Správné holčičky ničí barbíny.

Rozečetla jsem rozum a cit (ve zkratce jde o to, jestli se rozum a cit v charakteru jedné osoby můžou spojovat a nebo se musí zákonitě vyvracet, což je ukázaný na charakterech, a vnímání a hodnocení charakterů jiných osob, obou těch sester - a to jsem to ani nečetla celý a ani víckrát abych pochopila pointu - jestli tam teda nějaká pointa byla), sice je to asi tak trochu přecitlivělá romantická hovadinka, ale má to váhu nějaký toho uměleckýho díla a na tu dobu ta paní nemohla být tak úplně hloupá, jako si myslím, že většina paních v tu dobu byla. Jenže většina paních je hloupá i v dnešní době, takže. ('takže' není zrovna moc argument, jako je to spíš dupnutí si, takže) Nicméně ta knížka nebyla moje a já už jí doma nemám, tak ji asi nikdy a nebo v nejbližší době nedočtu, ale došlo mi .. jak číst potřebuju a jak jsem byla posledního půl roku nejhloupější ze všech. Ne jako ti, co nikdy pořádně číst ani nezačali, ale jako ten, co to zbožňoval a přestal s tím ze dne na den. (a to teda nepočítám aristotelovu politiku, aronovu demokracii a totalitarismus a všechny ty další novákovy i nenovákovy povinný literatury) (sobota, 15.1.2011)