A tomů v mym životě bylo už nějak moc.

Můj život nemá smysl a cíl. Už jen proto, že žádnej smysl a cíl nehledám. Ani v tom co už mam. Jediný co hledám, je způsob jak mluvit o tom, že bych ho chtěla najít. A specifickej způsob pátrání po něm, i když vůbec nepátrám a jen čekám, až se to o mě přerazí. A způsob jak si nevšimnout, že to mam třeba přímo pod nosem. Takže toho vlastně hledám víc.

A pokud bych měla mluvit o minulym roce, tak bych se stejně dostala jen k výčtu pár jmen, který bych chtěla zmínit.
Vůbec skoro všechny ty významný události sou pro mě prostě spojený s jednim a nebo tim aspoň rozděluju ty jednotlivý životní minietapy, ve kterejch se něco zajmavýho stalo a nebo mohlo stát.
A tomů v mym životě bylo už nějak moc.

Tamto řadim daleko do roků minulejch, i když to ještě o pár dní není ani rok, a až se mě na to děti jednou budou ptát, tak nevím ani jestli si vzpomenu jak to všechno vlastně bylo, protože pevně věřím, že do té doby to zapomenu definitivně. Promiň taťko. (02-01-2011)