"Everything that I feared happened to me." (The Book of Job)

Občas mám pocit (takhle začíná každá moje myšlenka, se kterou se chci svěřit, alespoň co jsem si všimla.. divný ale je, že tím nechci říct, že mám snad nějakej mlhavej pocit, tušení, to bych napsala 'zdá se mi' nebo něco v tom slova smyslu, že mám snad nějakej mlhavej pocit, tušení, ALE že sem si tím úplně jistá, že to tak prostě s určitostí je!), že vyžaduju a vyhledávám určitou dávku mně věnované pozornosti a čím víc pozornosti, tím sem sama spokojenější (ale je to otázka idnividuální) - nehledě na to, že tolik kolik přijímám ani náhodou nejsme schopná opětovat zpět. Na druhou stranu (rozuměj na mou obranu), čím víc jí přijmu, tím víc jí jsem schopná opětovat, i když míra opětované pozornosti ani náhodou nedosahuje míry pozornosti přijaté, tak mě to motivuje aspoň k něčemu, jako je pokrok. .. A tak chci říct, že to ode mě asi určitě není fér, co.
Jdu, přečtu si the Book of Job a třeba pak povedu spokojenější život. :) (7.6.)