pondělí 25. srpna 2008

Sama na cestě uprostřed polí! Úplně zvláštní pocit víte?


Když víte, že by Vás nikdo neslyšel, neviděl. Nepomohl by Vám. A vůbec. Jsem strašpytel, a proto jsem šla po té cestě daleko a pak zase zpátky. Od hnoje až někam tam, kde tenkrát, jak vyprávěla prateta, ten člověk otáčel to kolo a ona se rozeběhla do lesa aby mu utekla...a utekla. Tak tam jsem šla.

Vrátila jsem se. Měla jsem spoustu času na přemýšlení bo sem byla sama. Sama s tetou a sama se psem. Většinou sama se psem. Nebo sama. Je to skvělý pes.
---> Jmenuje se Betyna (jako náš pes) a je to zlatý retrívr - jenže mrcha jedna zrovna tentononc...hárala a tak sem s ní musela chodit na vodítku. Teda chodit. Ona je taková jako venkovně-domácí, víte (viz. níže)
...Statek, pole, louky, lány, do konzumu polní cestou (teda, jde to i po silničce, ale víte co ne? Nejsem lůůzr, abych nemohla jít polní cestou^^^), stanice od který jsem se táhla pěsky se jmenuje "Vitinka, transformátor" a žádnej transformátor tam nejni. Ale vůbec si to nepředstavujte jako nějakou samotu. To ne. Jen je to v roztomilý zemědělský krajině Západních Čech...a JZD se na tom podepsalo taky. A vůbec. Pochází tamocaď dědeček, co na vojně v mém maloměstě potkal babičku a ani se jí nedivím, že jako měšťandě po obrně se jí nechtělo makat na pole. Vlastně do kravína - jim totiž to pole a les a tak sebrali - i když to je nadnešeně - jako vesnickým zbohatlíkům, na ně tak dlouho tlačili, až neměli čím zasít na příští rok - tak můj praděda "dobrovolně" i se spoustou hektarů polí vstoupil do jednoty.
---> Ale ten pes. Jako malou jí porazilo auto a od té doby má lehce porušené nervy v noze a od té doby pokulhává a rok od roku je to horší, ale když běží, tak se jí líp jde, než když jde (ale nebolí to) a tak jsme běhaly. Podle mě hodiny. A hodiny a hodiny a...
A dneska...mi na tom krátkém vodítku ulovila myš - má na to supr metodu - já jí teda už pár let znám, ale takhle zblízka jsem pěkně slyšela, jak to chrupe, když jí pracně vytáhla z tý nory...chroupalo to! Nechutné. A jak se u toho koukala roztomile - jako Béť, né ta myš. Zboňuju jí. Je roztomilá.
Máme stejně jako rodina zvláštní histórii. A vůbec. Určitě to nikoho nezajímá.

Žádné komentáře: