Mám za sebou moc dlouhý rozhovor. S osobou, se kterou jsem si toho hodně řekla. Možná víc než za poslední dobu se všema lidma dohromady. A to jsem se při něm málem rozbrečela, pak jsem měla chuť vraždit a nakonec se ten pocit "že je to vůči všem děsně nefér" vytratil. Alespoň u mě. A nakonec jsem začala pochybovat o věcech o kterých jsem pochybovat nechtěla.
Takže se mám báječně blbě a zároveň uplně líp než před hodinou! Ave! A dobrou..bolí mě zádínka. (Protože spím v průměru už třetí den 4 hodiny denně a vůbec nejsem ospalá...konečně!)
sobota 1. listopadu 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat