Toto Máte...To Tomate...Titanic. Teda, kečup.

Dneska byl strašný den. Říkám byl. Už není :) Teda...aspoň už není tak strašný, jak jsem myslela, že bude.
Ráno jsem se probudila. Hmm tak ne. Vstala jsem po noci, ve kterým jsem se skoro nevyspala. Bylo mi divně a strašně špatně, nejspíš z nervů^^^ (jakejch co? -.-"). Celej den. Fujtajbl.
Zase jsem to málem nestihla do školy a zjistila jsem, že jsem zapoměla napsat sloh na češtinu na téma "Literatura otevírá dveře do cizých světů" -.-. Naneštěstí jsem to stihla dopsat místo těláku. Naneštěstí říkám. Mám to moc ráda. Psaní podobných prací. Hmm, samozřejmě..přečetl JEN dva a kousek z celé třídy, JEN, a byl mezi nima ten můj -.- První a celej. Nejhorší na tom bylo, že jsem fakticky nechtěla aby to četl někdo jiný než on. Né snad, že bych mu tam vyznávala lásku (našemu říďovi jako^^^). Ale spíš proto, že se jednalo o text, se kterým jsem tak nějak vnitřně splynula.
Ondra H. mi řekl, že se mu ten text fakt líbil. Tyo...Ondra H. mi řekl sám od sebe něco takovýho. Divný. Spolužák. To se u nás snad nenosí ne?
Říďa řekl něco, jako tvářil se,ž e se mu to líbilo. Ale pak řekl, že kvůli té citaci (co je nevyužitelná pro maturní písemnou práci, protože "kdo by si to pamatoval" (A to si to skoro celý fakticky pamatuju -.-)), to je taková pěkná DVOJČIČKA!!! -.-"
Sakra.
No dobře, nedala jsem si s tím zas tam moc práce no...skoro 2 hoďky. Pohoda.
Přišla jsem domů. Řekla mu tak nějak to co jsem chtěla a asi tak během pěti minut jsem si začla připadat strašně. Co pěti minut. První minuty. A teď, i když se jako tváříme že oukej ne...tak teď si připadám ještě hůř. Jsem mu prostě nevěřila. A ještě jsem mu to řekla. Congratz.
Už to není tak strašný jak to bylo.
"..Tak todle Matěji, todle bylo oproti tomu tvýmu geniální^^^" -.-"
Ten TEXT.