- Jen pár paradoxů. Na honem a bez předběžné psychické přípravy -

Stojím nad počítačem, skláním se k němu, stékají mi kapky z mokrých vlasů po zádech. Docela to lechtá. Jsem dneska stejně celá rozmázlá. To bude tou vodou. Vlastně pořád nějaká voda. A několik hodin v bejbylůně, mi taky k celkovému stavu suchosti nepomohlo.
Vyzvědači...D-O-K-O-N-A-L-O-S-T. A celá sobota - neděle krásné. Paradoxně. Prošla jsem skrz celé nepřátelské území v "převleku" s pomocí skupinky naprosto neznámých kluků, kteří se mě ujali dole v Pražské (LBC)...Teda, na mém území. Parádní procházka s vodkou a džusem, jen zbavit se jich a hrát dál dalo zabrat víte^^^
Paradoxní je taky to, že jsem poprvé v životě potkala kluka. ^Takovýho kluka o kterém nedovedu říct, jestli je hezkej nebo ne. (To je jako ten paradox). Když prostě potkáte na ulici kluka, tak si podvědomě, potichounku a nebo vedle kamarádce/kamarádovi řeknete "ten je fakt hezkej coo?" a nebo naopak. O tomdle můžu říct, že jako nevím. Fakticky nevím. A smál se mi. Chytil mě v kině (potom, co jsem prošla metr od nich, sakra, a stál za dveřma...a já se ptám té paní "Prosimvás, máte kapesník? A nehrajete náhodou dneska v kině mumii?" a on takovej rozesmátej výraz, a vešel dovnitř...tak jsem se otočila na něj, na ní a jen utrousila "noo tak to už je jedno, já už to vědět ani nepotřebuju").
A posledním paradoxem je, že kluci s mokrými vlasy jsou hezčí, než jsou ve skutečnosti. Víte to? Jen se blbě poznávají :D