Jsem zaseklá...točím se v kruhu a pořád se opakuji a pořád s tím nejde nic dělat a pořád se o to pořádně nesnažím. V tom možná bude ten problém...že se pořádně nesnažím...Kdyby se lidi pořádně snažili, zakousli se a prostě něco chtěli dokázat a jen o tom nepřemýšleli, ale pokusili se o to, tak by to jistě šlo...rozhodně by pak nenastala situace taková, kdy by museli litovat, že něco neudělali vůbec a nebo jen částečně, což nestačilo. Prostě a jednoduše, že promeškali svojí šanci.
Asi bychom neměli chtít promeškat svojí šanci, nechceme...ale občas se to stane a rozhodně nemůžu říct, že by se to mělo brát s optimismem a nebo s nějakým heslem (praštěným) "...že tydle zkušenosti tě akorát posílí do budoucna, etc..." ^____^ kecy.
Mohli bychom se trohcu překonat a něco překousnout a nebo naopak prostě něco vynechat...Jestli je to správně, no možná není, možná to pak není něco, po čem by jsme měli toužit, když se kvůli tomu musíme překonávat...když u toho musíme překonávat sami sebe...a tak...
Jediné co je správný je tý šance využít, ať už se jedná o kluka a nebo o holku a nebo o nějaký cíl a plán (pokud je reálný, nereálné plány nejsou fajn a nejvíc né fajn jsou nereálné sny...bohužel, když je zase sen až moc reálný, tak se často prostě zasekneme...a když to není sen, ale realita a nám se to stane, tak je to ještě horší).
Tak...a když to vím, proč tady sakra ještě sedím?
Žádné komentáře:
Okomentovat