...Oh baby, I feel so down...

Jedu do Harrachova. Mám divný pocit, když jsem o víkendu doma. Je možná divný spíš to, že vůbec mám divný pocit...ale mám. Včera večer, jsem tak nějak zůstala doma (shoda nešťastných náhod) a bylo mi z toho divně. Hlavně jsem NEVĚDĚLA v kolik mám jít spát a byla jsem děsně unavená. Poněvadž, když se chodí do školy, tak člověk chodí obvykle spát v půlnoci. Takhle to byl trošku chaos. Šla jsem ve dvě, bo nám padal s Ričím skype a dospávala až do poledne.
Vlastně se mi včera do toho Harrachova ani nechtělo. Chce se mi až teď, ale strašně (možná jo a možná taky vůbec ne)...počká až přijede matinka, dá mi money/love/peníze (říkejte tomu jak chcete), já jí řeknu, že nepřijedu do pátka a ádios amígos. (Používám moc často, jako bych to neřekla.)
Ale ty busy zase...Ne, zachránila mě sestřička a její neomezená ochota dojet si pro mě na několik-kilometrů-vzdálené-nádraží...huhm.
Je mi nějak špatně. Nesnáším svoje nervy, dělají mi to naschvál, spiknou se proti mě s žaludkem a nutí mě, smát se sama sobě v záchvatech tak nějak "uboze" - chudinkovsky znějícího smíchu -.-"

I walked for miles
and I don´t know why!
I feel so down...
last night...

And people, they don´t understand...
And top of this, I never gonna understand.