Therefore and for this reason...although...so...Našla jsem na blogu jednoho kluka (který opět sotva tuší, že ten jeho blog čtu) zmínku o hře, která se jmenuje Mafie - Praha (či něco na ten způsob) a úplně mě to uchvátilo.
Potom, co jsem hrála jen velmi nepodobnou (a hlavně krátkou) hru z městského prostředí a to "vyzvědače" musím říct, že něco jako tohle určitě "mafiózní několikatýdenní drama" mě láká si zahrát. Možná, že až budu na škole v Praze případně v Brně (kde se hraje taky) a nebo možná na jiné škole v jiném městě, protože snad každá univerzita má svojí podobnou...
Nevím proč, asi mě láká ta představa toho, zjišťovat si o lidech co nejvíce, sledovat je, špízovat, šmejdit, vyzvídat a hrát si na detektiva (přiznám se, to dovedu už teď)...ovšem na druhou stranu...nedovedu si představit ten strach, který bych měla (a že bych ho měla) o "svůj život" (to je ve hře bez násilí přece bezpředmětné, no ne?). A jak říkám, že bych ho vážně měla. S kolektivním vědomím bych si uvědomovala, že pokaždé když vyjdu z domu/bytu/koleje, může venku stát "můj vrah", když se procházím po ulici, může sedět támhle na lavičce a nebo když si sedám do lavice ve škole, může to být můj spolužák, sedící za mnou. S bílou rukavičkou na ruce...
Na druhou stranu, vědomí toho, že i já způsobuju ve večerní tramvaji někomu mrázení v zádech ...mhhmmm...
Internet je zrádný a jen po jediném kliknutí s jedinou znalostí, tedy celého jména, se toho dá zjistit moc a mnoho na druhou...když pak znáte věk, školu, kamarády, blog oběti...láká mě to. Čím dál tím víc.
3 komentáře:
no tohle.. já ti sem psala komentář, tys ho smázla nebo prostě zmizl..?
ale já ti psala, fakt! o tom, jak s tebou soucítim a že mi taky přijde, že seš teď v dost podobný situaci jak já.. achjo. tak to už se mi s tim znova vypisovat nechce:D stejnak to byla blbost. hm.
no neke, fakt? sem to ale kokot:D aah, bože, promiň, asi už nějak šílim z "toho všeho"...:) zejtra nejdu do školy, co ty?:D
Okomentovat