Přesně tohle jaro a část téhle zimy ... je to snad nejfajnovější období, co jsem kdy zažila a právě zažívám. A aspoň do prázdnin zažívat budu ... a pak asi taky. Podzimu se trochu bojím, ale pak přijde zase zima ... Ach bóže, jsem nadšená ze svého života! Tak strašně moc. Explicitně exaktní vyjádření by bylo: Těším se na celý svůj život! (Ale moje 17 bude věk, o kterém budu svým vnoučatům vážně vyprávět - no dobrá, uvědomila jsem si to až spíš ke konci, ALE 18 bude taky hezký, začínám se těšit a nebo ne ... to přejde volně, žádná změna ... možná zamrzí, ale jen maličko, nebojím se, už ne. (A nebo kecám.))
Chmm ... na druhou stranu dělám stejný chyby. Nepoučitelná. Začínám konverzaci, kterou nedovedu dokončit, protože nedovedu vyslovit, co si přesně myslím. Nebo spíš, co asi tak přesně cítím. Nejsem schopná to říct, protože to zrátka nevím. Horší je, že to nejsem ani schopná napsat.
Řeším hovadiny.
A postupujeme na republiku, raduju se z toho, ale asi ne přímo teď. (Teď mě napadlo ... že nechci umřít předčasně. Prosím.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
umřeš ve 33 letech a basta!
Okomentovat