When hallucinating seem things in dreams ...

... Vrátila jsem se ze sportovního kurzu ... naší septimy ... a třeťáku.
Poznala jsem lidi, o kterých jsem si sice nikdy nedovedla tvrdit, že je znám, ale zároveň jsem byla přesvědčená, že je buď nikdy nepoznám a nebo nemám chuť je poznávat ... ani já a ani oni. Taková ta vzájemná kapitulace, chápete.
Poznala, nutno říct, že některé i blíž, že ... A musím ještě říct, že některé bych chtěla poznávat i dál. (Vezmu to radši takhle nekonkrétně:))

Teď sedím ve škole (kde to mám radši a radši a radši), poslouchám jak za oknama studovny prší takový ty protivně těžký kapky, kdy stačí vystrčit ze dveří nos a už jsme promoklí na kůži, mám děsný hlad (ale jíst se mi nechce, snad jen v té části mého podvědomí, které mi způsobuje ty věčné problémy - tedy té části, která ten zbytek vždycky přemluví k něčemu, v čem se pak naplno projeví má totální neochota něco dokázat, neco udělat, něco splnit. Vždyť by mi to bylo na obtíž říká ... a já ji vždycky poslechnu -.-") až přijdu domů, tak půjdu spát.

A asi je vážně jednoduchý se do někoho zamilovat. I když já si tím asi musím být nejprve jistá. (To neznamená, že by se mi to snad stalo ... lidem se to stává. Lidem se vůbec stává hodně věcí. Zvlášť s alkoholem. Zvlášť s alkoholem na školních kurzech. A lidem se nelíbí, když jim někdo říká, že by toho litovali, zvlášť když jim někdo říká, že by toho litovali oni a né on. A zvlášť, když by toho asi fakt litovali xD)

Bože ... nemám děštník!!! (Ani bundu, ani kapucu, ... ani ň.)