Dopadl na mě nějaký takový lehce tísnivý dojem ... jen tak odněkud odkudsi ... že jsem něco zkazila. Sobě. (nebo aspoň něco, co se týká mě a někoho.)Možná, že to teď má jen jiný nádech. Je to cítit jinak. A že je stejně jinak všechno v pořádku, a tak nějak zvláštně fajn.
Váhám, co si asi můžu dovolit.
Váhám co si můžu dovolit, aby mi to dovolil. A váhám nad tím, co si můžu dovolit, abych si to dovolila já, že si své ... svědomí v tomhle ohledu už musím hlídat, je jasnej fakt.
A v usazenině na stěnách kelímku po velké, horké čokoládě (s extra cukrem navíc) jsem našla čínskou princeznu. Měla bradu hrdě zdviženou nahoru a koukala do nebe. Vím, že tam byla, protože jsem jí chtěla najít.
Žádné komentáře:
Okomentovat