... Nebudu rozsáhle popisovat Skotsko, i když by se na to spousta věcí napsat dala. Co víc, nebudu popisovat ani tu cestu zpátky ... Né snad, že bych nemohla nebo nevěděla jak, ale jen proto, že to prostě nechci.
Jediný co tady chci zaznamenat je jedna připitomělá hvězdička ... tadydadadá a pan kamioňák, tomu bych chtěla tak nějak anonymně poděkovat. Za těch 800 kilometrů, 12 hodin cesty, 2 český chleby s májkou a spoustu úžasnejch historek (třeba tu o pašování cigaret).
Stejně bych nemohla bejt zavřená celej život v kamiónu, ani ve stanu, ani nikdy, ani s někým ... nedovedu si představit, že bych někomu celej svůj život obětovala. Možná kousek ... možná, že třeba na pár tejdnů, třeba by to ani nestálo za to. I když jsou lidi, co bych jim obětovala právě těch pár tejdnů, jen abych věděla jaký to bude. Třeba by to fakt nestálo za to.
Je jen pár lidí se kterýma jsem si ochotná volat ... respektujte to. (aspoň teda prosím)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat