... Jenže i když nechci tak musim do práce. (I tak si řikám, že je to ale výhoda - z části)
Dost mě to limituje a omezuje - hlavně časově. Na druhou stranu ... kdybych nepracovala, tak bych neměla peníze (největší kec), kdybych nepracovala, tak bych byla doma a musela něco dělat (největší kec číslo dvě), kdybych nepracovala, tak bych měla moc času na nadávání si (a že to fakt umím).
Když jsem tuhle byla na tý Keltský, tak jsem si do telefonu (z nejspíš nějakého nedefinovatelného popudu, ve kterém hrály asi dost velkou roli "omamné látky" a kol.) zapisovala takový poznámky ... kterým sama nerozumím, ale zase jsem si projednou připadala, jako bych v životě i mohla přijít na něco, na nějakou myšlenky, která by třeba byla převratná ... a třeba jen (a jen!) pro mě. Pořád po ní pátrám a občas v tědlech stavech mám dojem, že jsem jí i objevila ...
škoda, že nevím co znamená: "Konec na začátku" a v jakém spojení se mi to v hlavě vyskytlo, takhle se můžu jen domýšlet ... ale určitě to bylo něco důležitýho. Něco co mělo něco společnýho s pamětí ... s pamětí na zážitky, večírky, kluky, s pamětí na útržky ...
A na hrob si jednou nechám vytesat "Zde leží ten blázen ...", i když na tu naší urnovou ďouru se to asi nevejde (budu rána, když se tam vejdu já a moje příjmení ... i když, já vlastně chci do rakve. A taky netuším k čemu to bude, možná si to někdo za (snad víc než) pár desítek let přečte ... jen tak náhodou a nenapadne se ho zamyslet, kdo to tam sakra leží.)
A ne, skutečně si nemyslím, že jednou spasím svět.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat