Never have ... nerve to ask.

Tak jsem si tak řekla, že se na to vykašlu, ale asi bych si u toho vykašlala plíce, takže smůla, že? ..
A byl by klid.

Myslím, že další typickou lidskou vlastností je, že něco chceme, ale tvrdíme že ne ... nebo naopak, protože póza.
Né už tak typickou je potom vlastnost, že něco chceme, ale říkáme si že ne - protože se za to stydíme (to je normální, společenská konvence, výchova, etika, ...). prostě takový věci jsou. Nikdo se je neopováží říct nahlas, protože trpí (možná i oprávněnou) obavou, že by ho ostatní za jeho touhy a potřeby minimálně ukamenovali, jednou rukou si přitom zakrývajíc oči (ale nechybí mezery mezi prsty, aby se mohli tak obvykle pokrytecky dívat).
A nakonec tou asi atypičtější vlastností je, že něco nechceme, řekneme si to (v mém případě sama sobě) a ještě v tom okamžiku než to vůbec projde naší myslí a zformuje se to v "hmatatelnou" myšlenku, tak se někde za tím zrodí úplně opačná myšlenka - vědomí opaku, svědomí lidský přetvářky - která teoreticky v tom samém okamžiku (pro puntičkáře - až potom, co dojde po nervových spojení do řídícího centra), oznamuje, co že to kecáme? ... Když moc dobře víme, že to chceme.
Asi se tomu říká schizofrenie. Zvlášť když Vám v té situaci okolí vůbec nepomáhá. Spíš naopak. Paranoa, totální .. z tohohle se zase budu dlouho vyhrabávat, díky. Díky. Díky.

Doma výslech kvůli cigaretám a kouření vůbec. Hříšnej tanec. Sladkobolnej burčák a čerstvý hrozny vína.
Teď: Na západní frontě klid.
Ale na východní je to v ...