.. díky bohu za "samo.se.rozvazovací" tkaničky a absolutně ztracená cesta domů ..

.. proč? Protože vždycky si tu cestu domů užiju, protože si můžu pustit hudbu, nad ničim nepřemejšlet a zároveň nad všim - no prostě jako Hrabalův Haňta: "Míjet kandelábry a nikdy do nich nevrazit a nepřecházet na červenou, i když se na semafor nekoukáte .. nebo tak nějak" (už jsem o tom psala, myslím, kdysi.) z Příliš hlučný samoty (mimochodem doporučuju k přečtení a co vim tak je to i film.). A hele, dneska jsem nemohla, protože jsem už na Skaličce potkala toho zatracenýho prdlýho Petra! (je to něco jako vylosovat si černýho Petra - Zuzka asi ví o čem mluvim, vy ostatní jste toho byli ušetřeni -.-").
Mohla jsem si říct, že jsem paranoidní, ale on tim svym vlezlym způsobem chůze a kapucou odporný modrý mikiny naraženou na hlavě, ZASE dělal toho svýho frajera. (Jestli si jako myslel, že mě to zajímá (už zase), a že nevim že když telefonuje, tak má vyplej telefon (už zase), že když rádoby nedbale mává na někoho v autě, tak ho stejněk vůbec nezná (už zase -.-"), a že nevim o tom, že je fakt dost šouplej - tak to se ošklivě splet.)

NORMÁLNÍ člověk by přece nešel na chodníku vedle někoho cizího delší dobu, než je nutný ho nechat přejít a nebo se nechat předejít. NORMÁLNÍ!

To byl takovej vrchol, že jsem si kecla a (díky bohu tomu, že se mi rozvazujou tkaničky!!!) ty tkaničky si zavázala. Jenže on šel tak pomalu, že jsme ho zase musela dojít, protože to bych už asi musela zastavit nebo co ... chvilu jsem to vydržela, jít podél plotu tak, že jsem si div neodřela ruku o šraňky a s hudbou puštěnou naplno (pro případ, že by mi chtěl něco říct, tak abych ho neslyšela). A když už to nešlo, tak jsem si prostě odfrkla (to by poznal i DEBIL, že mi tady asi něco vadí) a zastavila jsem se, pak jsem se už jen loudala za ním ...

Aby toho nebylo málo, tak skoro doma, jsem si vzpomněla, že jsem kočce zapomněla dojít do "konzumu" pro konzervu - tak jsem tak jako nenápadně za ním přešla na druhou stranu (nesmyslná obcházka mimochodem, to se může stát jen mě), ale kupodivu, ono mu to stálo za to jít do toho krámu taky! Stejně si magor určitě nic nekoupil.

A pak jsem utekla. Fu!

(Matěji, říkal jsi snad, že mam psát jen naštvaná, tak tady to máš!)

(Joo a místo matiky jsem byla s Bárou na kafi - teda na čaji a jogurtový šokoládě, v mém případě - asi ještě nejsem dost velká na to abych místo na hodiny chodila na kafe, tak chodím jen na čaj, ale kafe líp zní ^^^.)

Mimochodem, zjistila jsem, že ta moje kočka mě asi nakonec přece jenom zbožňuje, pokud to kočky vůbec umí. :)