čtvrtek 8. října 2009

.. když Rudiš nám byl svědkem.

... opakovaně, úmyslně a úplně neznámě - teda známě, my ho známe (povrchně, aspoň podle povrchu jeho náhrobku ^^^), on Nás asi nikdy nepozná - pokud nebudu věřit v nadřirozeno - tak nás nikdy nepozná.
Muselo by ho to otravovat a muselo by ho to nudit a nebo by ho to muselo bavit a musel by se u toho plácat do kolen - ale fakticky vážně!
... Aneb vyrazila jsem s Amandou .. na procházku oranžovým opadaným pohřebním sadem (parafráze na ten růžovej), s pár pohotovnostníma laskonkama a ovocnym košíčkem, smyslem pro trpkej humor okořeněnej nesmyslností lidskýho smýšlení a s párem pečlivě nastřádaných - napůl společných - vzpomínek, ze kterých se člověku dělá až husí kůže, jak by na ně ze studu za ty léta radši zapomněl. :)

Ale na zítra se těším taky, protože zejtra bude taky den jako každej jinej, přesně TAK jak to má být a jak je to správně.

Žádné komentáře: