.. Došla jsem k závěru, že je TO taková moje soukromá ješitnost, tak trochu zvyk. Tak jsem se vzpamatovala z prvního, druhého a možná i třetího úžasu. A nevím co je teď. Protože jsem to vůbec nečekala. (Upřímně řečeno, není ani co bych měla čekat .. ale jelikož mám skvělý smysl pro namlouvání si čehokoliv, tak si vystačím sama. ^^^)
Každopádně, mám snad v hlavě jiný záležitosti. Měla bych mít. A stejně funguju dál, jako by nic, až mě to děsí. Člověk snad čeká nějakej zvrat. Ale víceméně poklidnej průběh, pár slz a dnešní podivná bolest hlavy, co nešla vyležet? .. Mamka mě na to asi dostatečně připravila, nevím .. a nebo jsem to vstřebala ty týdny předcházejícímu tomuhle.
Táta, tomu člověk neuvěří.
A nebo jsem bezcitná (o čemž silně pochybuju, doufám, že vy taky.)
S dovolením si zůstanu stejně introvertní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat