..
To mě dneska napadlo, že manio-depresívní psychóza postihla pár sebevražedných nešťastníků, několik pacientů léčebny v Bohnicích a .. nakonec i mě.
Teď už jen abych si začala povídat pro sebe (a když už jsem u toho, tak to by měl dělat každej člověk .. zakazováním dětěm -mluvit si nahlas pro sebe- člověka jen ochuzujeme o tu možnost naučit se vyjadřovat už na začátku a ušetřit si tak spoustu námahy pozdějc. Nebudu si přece nalhávat, když nejsem schopná si něco zformulovat jasně sama se sebou (mezi dvěma očima a třeba jen v hlavě), tak nejsem schopná to zformulovat ani tváří v tvář někomu jinému. Na druhou stranu existují lidé, kteří si pro sebe nepovídají ani jedním způsobem .. jejich chyba.)
No každopádně mi nikdy nedělalo problém polykat velký prášky, takže v okamžiku kdy pošlou na léčení i mě, budu nejspíš jeden z těch kvalifikovanějších pacientů v bílym mundůru s mašličkou na zádech. Jestli to stihnu dřív než provedu to jejich [sujcidijum], že.
Zcela nepodstatný je kde mě to napadlo, otázkou zůstává jestli se svět opakuje .. kdyby totiž jo, tak bych si vyprosila jednu výjimku z vymazání paměti a i za podmínky reinkarnace do nižšího stádia bytí (nevěřim si teda na to, že bych moje karma po tomhle životě mohla nějak stoupnout na ceně) a zkusila to celý znova.
A nevim teda, co je divnýho na tom smát se smutkem.
(24.02.10)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat