Ty vole, co to dělám?!

Nic, naprosto naplňující, všeobjímající a excelentní nic, složený do posledního dílku z apatyckejch dnů, málokdy slunečnejch, a dlouhodobě přetrvávajícího stresu, kterej se mě ovšem netýká, protože moje flegmatická stránka osobnosti se prosazuje v tomhle podnebným pásu, tudíž vhodnejm geografickejm podmínkám, naplno. Ostatně se mě netýkaj ani ty apatycký dny, nejsou takový celý, občas se najde něco, co mi způsobí nějaký pěkný zhoupnutí žaludku (a joo, krom čehosi-o-čem-tady-nechci-mluvit to může bejt i alkohol, co už) - řekla by má drahá mutti. Teda, takhle by to ona neřekla, nejspíš by se omezila na to, že dělám jen to NIC a ona mi to platí.
A proto ji zejtra taky beru na tu Carmen, žejo .. Dělám to pro její dobro. Duševní klid (svůj taky).
Já nemam dojem, že není pro co žít .. jen že jsem si to pohodlně odložila tak šest stop hluboko (aspoň dneska s B. na hřbitově se mi to tak zdálo) a vyzvednu si to vždycky jen na chvilku (já mám na tyhle nevhodný chvilky štěstí, takový že by mi každej sázkař záviděl asi ne, ale přeci jenom jo), přibližně jednou denně 1 tabletu (chutná jako tableta do myčky), v případě potřeby se poraďte se svým lékařem a nebo lékárníkem.
Jinak jsem se dneska skutečně přistihla při tom, že jsem chtěla udělat něco co se mi zhnusilo ještě před tím, než jsem si chtěla otevřít google, k tomu ta poznámka v nadpisu, prostě mi přeskočilo .. tak jsem si přeskočila zpátky (ej bože, bože (to je takovej nápěv lidový) jak já se umim přetvařovat, za to by se měla dávat nějaká cena!) (třetího třetí nějak ráno)