"A to máš prášky na blbost, ne?" .. paní Dlouhá.

.. tak nějak mě napadlo, kolik že věcí není správně, a tak jak by mělo být. I když bych na to vůbec myslet neměla, protože tak to prostě je normální.
A taky, že se vlastně mám dobře, jen .. jen je tady pořád nějaký jen. Který každej hledá byť by bylo sebemenší, protože absolutní spokojenost asi neexistuje ani ve filmech.
.. Koukněte se třeba na to, jak lidi prožívali svoji 'lásku' nebo vztah nebo cokoliv ve 40. letech (dívala jsem se znovu na vyšší princip, i když o lásce je to jen málo, nevím proč mi zrovna ta scéna utkvěla v paměti), jak to bylo jednoduchý vybrat si někoho na celej život (ne že bych neviděla, jak bylo na výběr, když výběr byl jen jeden celoživotní a jaká to byla šílená zodpovědnost!), a jak je to dneska.
Tak si osobně střídavě myslím 'že je to tak, jak to má být' a zároveň 'že je to tak teda špatně'. Možná že dnešní koncept světa a jeho porozumění týhle problematice přitažlivosti je všeobecně hloupej, už jen proto, že všechno okolo nás je tak úzce spojený s tou sexuální stránku věci. Na druhou stranu, vyhovuje nám to. (23-06-10, z klubu doma.)