Tyhle sny mě zabijou. Ty, po kterých a nebo uprostřed kterých se člověk probudí a neví co je a co už není pravda. A neví nakolik si má věřit a co bylo včera, že se mu zdálo zrovna tohle. Jestli se to teda vůbec zdálo.
A jestli když znova usne, tak budou pokračovat.
Sranda, že se mi začali zdát až po takový dlouhý snový přestávce.
A vždycky po probuzení z tohohle mám podivně tíživě prázdnej pocit v žaludku (ne, nemmusí to nutně mít cosi společného s párty předchozího večera), stejně jako když dělám naprosto cokoli a slyším zvuk fb. A pak následuje takový to vydechnutí, a chvilku naprosto upřímnýho srovnání si priorit a reálií v hlavě. Jenže je to jen chvilka, znáte to, chvilka upřímnosti k sobě samýmu je pro lidi bez pořádný osobnosti fakt jen chvilka. :)
No aspoň že nemusim hledat hrdost. Naprosto neupřímně? - Díky bohu, že už k tomu není příležitost.
Vždycky budu jen ta holka, nejvíc vystrašená z toho, že by mi mohl někdo třeba zase náhodou chtít nějak ublížit. Nenaděláš nic. Nejde se z toho poučit a .. nebudu přece ublížená už předem, to by se to mohlo obejít bez těch příjemnějších okolků okolo, a upřímně řečeno .. por desgraciado, estoy una de ellas.
(26-07-10 .. zatim to ale víc a víc vypadá, že to co hledám není vůbec tady na zemi .. A nebo nevim.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Jsou horší sny...
A, jak jsi sama napsala, nenaděláš nic, nezbývá Ti nic než to přijmout...
No, našly by se asi i jiný způsoby jak se s tím vyrovnat (takhle zpětně), ale je fakt .. že zrovna tenhle je jeden z těch jednodušších.
Okomentovat