O tom jak je mi na (psychické) zvracení až si říkám, že by to mohlo proběhnout i fyzicky..

.. Je mi strašně a ještě hůř, ale nejhorší je, ŽE SE TADY Z TOHO ANI NEMŮŽU VEŘEJNĚ VYPSAT!!! (protože by to bylo veřejně, jasná věc), jediný naděje vkládám do prodání svý plazmy, potřebuju si prostě vyměnit tuhle ošklivě ufňukanou a utahanou krev, která z každýho komára dělá velblouda a všechno si bere moc osobně a k srdci a překrucuje si to k tomu nejhoršímu obrazu (možná.. žejo, třeba taky ne a je to úplně racionální a v tom případě tohle je iracionální a v tom případě mi ani plazma nepomůže a vtom nejkrajnějším případě se zblázním), a dělá mi zle od žaludku, pročistit.. už vím, proč se říká 'že něco dělá zlou krev', a může to dělat i v podstatě hezkej cit.
Znáte ten pocit, když by vám mělo bejt dobře, ale je vám tak špatně, jako by jste měli imrvére kocovinu, ale žádná kocovina to není, protože ta by vás z toho aspoň dostala, ale vy si ji ani nemůžete přivodit, protože vás to nebaví? Tak tak nějak.. Mě už to ani nebaví!
A padesátá teda nebudu, i když by to jistě byla sranda. Jistě.