Mám vybité baterky...

...dneska do Turnova přijel Jířa s Maťou...mohla jsem je potkat, ale místo toho (nebylo to tak nějak místo toho, neviděla jsem jí 14 dní a to je při našem spolusedícím a spolužáckém stavu a vztahu docela dost. Jinak se vídáme přeci jenom každý den a mnohdy i v pátek a několikrát i v sobotu a v neděli .)) jsem vlastně šla s Baruš "se psem". "Se psem" jsme pochopitelně byly a dokonce to ani nebyl žádný pseudopes nebo něco na ten způsob, ale pro mě to byla přeci jenom spíš záminka, jak a proč si dát víno s colou a projít se. Ona mi ta holka vlastně i chyběla, těšila jsem se na ní (jak jsem jí neopoměla oznámit!), vlastně celou dobu (když jsem si vzpoměla na to, že se někdy taky vrátím do Turnova), co jsem byla na horách.
A pak Bára nadhodila, že ještě rok a pak se třeba už nikdy neuvidíme. Jasně, bylo to přehnané...ale asi je to z části pravda. Né snad, že by nikdy, ale prostě tím spousta věcí skončí. Včetně střední, každodení docházky do školy a jakéhosi pocitu nezodpovědnosti, který mám dnes a denně a jsem s ním totálně spokojená. Není to totiž nějaký přítěžek, spíš naopak...Včetně bezstarostných chvilek (jasně, ještě jich bude) a v podstatě nezávazných zkoušení...A hlavně se tak totálně zpřetrhají všechny pouta, který máme i nemáme...dokonce tak skončí i všechny rozpory...(ty přetrvávají dýl). Nemyslím si, že by z něčeho bylo kamarádství na celý život, ale doufám, že se budeme vídat, minimálně s některýma lidma bych to zpřetrhat nechtěla a v podstatě...uvidím ráda i ty co bych třeba teď vidět zrovna nemusela.
A skončí toho určitě víc...Joo, popíjení po a ve škole...rozbité sušičky rukou na záchodech...skončí páteční výlety po lavičkách v parku...návštěvy didžin...(to mi snad ani chybět nebude, nějak už nejsem "Škorpjónová" //Jeden podnik tady...//)...a už se mi nechce přemýšlet nad tím, co všechno skončí, prostě jinej level, jiná etapa...nové konce a staré začátky...a tak nějak to bylo xD

A pak jsem odcházela a vybila se mi baterka v mp4, tak jsem si po douhé době prošla Turnovem bez hudby v uších a-světe-div-se-přežila-jsem...A i přesto, že jsem si vytáhla telefoun, dobila kredit, koupila papírky a začala psát smsku a vybila se mi baterka i na telefonu. Pak už jsem jen ťapala a doufala, že budu brzo doma...
A jsem tady.