Chtěla jsem něco napsat, ale už nevím co (jak neobvyklé), Už vím, vím! Probírala jsem se starýma článkama, rozepsanýma a nedopsanýma...takovýma, které jsem kdysi nakousla a načala a zjistila jsem, že jich sice moc není a ty co jsou, jsou povětšinou dost pubertální výkřiky, které jsem se (díky bohu a nebo spíš díky mému zdravému rozumu) rozhodla nepublikovat. Přispěla jsem tak určitě světovému klidu a pohodě, minimálně (divím se, jak si můžu pořád tak strašně moc věřit^^^). Navíc si docela zakládám, aby ty články měli aspoň "něco" do sebe. (Aspoň to něco.)
Mezi ty výkřiky pasuji i texty písniček, stejně by si je nikdo nepřečetl, ale zarazila jsem se u nějaké takové lehce umělecké parafráze na me gustas tu (manu chao)...byl to hezký nápad a byla to hezká doba (sem tam, nějaký týden zpět?), bohužel...teď když jsem si to četla, uvědomila jsem si, že i kdybych to celé postla (předtím a nebo teď), tak utvrzuji akorát samu sebe v nějakém omylu, né snad, že bych lhala...ale proč bych si to připouštěla, když bude lepší tvrdit si, že není nikdo komu bych to mohla říct, není...není. Není. NENÍ! (Huhm -.-") Mohl by? (Neptej se.)
Jak já bych chtěla mít Vaše problémy...mým problémem je příští víkend, stejně tak jako každý víkend je mým problémem. Ale tendle bude...
(Děláš si to sama...Víš? Vím...A? A nic. Jako obvykle, jen nic, na víc se nezmůžeš? Chci s tím přece jen něco dělat! Neděláš. Seš blbka. Jo, ty taky. Shut up. A? A nic. Jako obvykle, jen nic, na víc se...)
...Salvation is far.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat