Myslím, že jsem (i přes svoje drobný nebo většinou velký chyby, přešlapy, výkřiky, výrazy, chování, jednání, postupy, postoje, protipóly, významné pohledy, potichu i nahlas odseknuté odpovědi, vydupané položky, lži, lenost, neochotu, velkou spotřebu peněz, značnou spotřebu energie, svojí do-ne-be-vo-la-jí-cí pitomost a přes některý hodně moc velký úlety) pořád ještě docela dobrá dcera, a to i přesto, že mamce asi občas docela piju krev (asi o mě má spíš velkej strach, když už ví, že já ho o sebe nemám zase takovej, jak si asi do nedávna myslela že mám. To jí asi vyděsilo nejvíc, že už nejsem ta holčička, co si nejenže nevezme po druhém člověku nůž nebo skleničku (a musí si je před použitím omýt) aje na sebe děsně opatrná, ale hlavně že jsem se dostala k věcem, o kterých jsem jí dobře před rokem a něco (mám to v živé paměti, já blbka) říkala, že je nemám a nikdy nebudu mít zapotřebí. It is time for another revolution^^^. Teď už vím, že je to jinak. Nemám zapotřebí si něco dokazovat, fakticky ne, je to jen sakra fajn život, i když moc dobře vím (možná víc než ty), že i bez některých věcí je ten život stejně, né -li občas i víc, fajn...taky). A jestli jí chcete být jako já (to je fuk jestli dcerou a nebo synem), tak zapírata nebo všechno říct od á do zet a na nic nezapomenout! To je podstatný, možná že pak ALE nějaký čas strávíte v léčebně nebo třeba v domácím vězení, bez internetu, bez přístupu ke kamarádům, s hlavou v učení, bez informací o okolním dění, vkaranténě a hlavně asi bez peněz, aby Vás náhodou nenapadlo něco špatného.
So...U mě teda vlastně jen prostě a jednoduše zapřít třeba i sebe sama. Návod neposkytnu (mohla bych mít špatné svědomí^^^), je to dost individuální a jsou lidé kteří na to nemají nervy, ale já jo...Velkou oporou mi v tom pořád zůstává to, že jediný, kdo by na to nervy neměl, je právě moje mamka. (Takže to vlastně nedělám pro sebe (jak šlechetné, no možná trochu pro sebe), ale hlavně pro ni.)
Dneska jsem slyšela, že každý je pánem svého života, a tak si ho může i zničit. Je to na mě jestli si ho zničím, ale já si ho nezničím, to je přece jasný. Ani teď si ho neničím, teď si ho užívám.
No možná jsem to neslyšela, ale napadlo mě to a sama jsem si to i upravila, ale znáte to, ty zdroje jsou tak různý, člověk se v tom ztrácí. Teď zrovna vím jen a pouze to, že to mám napsané na ruce. Stejně jako to, co je v nadpisu.
Good luck.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
tyjo... moc nedávám ty tvoje pseudovsuvky přes deset řádků:D ale jinak dobrý jako.
a s tou školou.. já nevim, všecko je děsně nejistý a vůbec, ale tak nějak to dopadne, no, já se toho nebojim.
dík za článek. jo a nezapomeň v 11:15 pískat na flétnu, POVYNĚ!!!!!!!!
2:00 uklidit si pokoj!!! NEPOVYNĚ!!!!!
todle a další sranda věci sem dneska našla v krabici pod postelí, když sem se snažila dělat v tom trochu pořádek... to sem si asi tak před deseti rokama napsala seznam povinností a takhlě nějak vypadal a takhle nějak sem si představovala, že se píše "povinně":) ale to víno bych si taky dala.
Okomentovat