...v jedné zkrvavené ruce svíral velké, hladké a zářivé šarlatové srdce, které olizoval, hladil a zapřísahal se, ...

Stoupla jsem si před mojí pseudo knihovnu (doprostřed pokoje, abych na ní dobře viděla, knížky jsou všude), natáhla ruku, otočila se a ukázala...pak jsem jí vzala, náhodně přetočila pár stránek (možná desítek) a zabodla prst doprostřed stránky...Možná by mělo smysl dělat to tak častěji.
A možná bych měla častěji poslouchat Leničku, když mi řekne, že se mám taky mít dobře...jen tak, mít se dobře, prostě se zkusit mít dobře, tak se dobře mít budu, stojí to za pokus, fakt jo...jste sice na hranici...ale je to hranice mezi dobrem a zlem a kdo sakra ví, kam spadne? Taková naděje, že se to v dobré obrátí tam pořád je...

A možná by mělo smysl psát kratší články, ale od toho tu nejsem...Divně řečeno, vím...ale od toho tady je třeba jeden kluk, kterého blog čtu taky...Pár jich je...rozhodně se už ale ani nemusím přemlouvat, abych se NEnechala inspirovat.
Jsem ráda, že jsem přežila to období...půl roku, na začátku minulého roku...možná víc...chtěla jsem se někomu podobat, někým se inspirovat, možná, teď už nechci...jsem ráda, že jsem to přežila...a že jsem si vytvořila (konečně snad?) něco, čemu by se dalo říkat...konečné "své" já...i když mě občas nehorázně štve :) Je to takový puzzle...každej dílek je jinej a složit je je skoro nemožný (ono se to asi složí a skládá časem) a přesto drží pohromadě. Bude držet, nejsem tady ani od toho abych se rozpadla...(Od čeho tady jsem?) Možná to bude bolet, ale nerozpadám se a neplánuji...ale tak kdo ví...za všechno můžou oni...ty co mají to Vaše srdce -.-"

A zapřísahal se, že ho vymění za své...přece.