Až mě Vám zarazilo, jakých závažných rozhodnutí jsou lidé schopni. Závažných životních rozhodnutí, když v podstatě nejsou v krizové situaci, která by je k tomu přímo nutila. Jistě ... můžou to být nějaké vnější vlivy (ať už externality a nebo něco méně pozitivního), ale i tak ... a tak (kolikáté "tak" už jsem v tomhle textu použila? oO) jsem si v podstatě jen uvědomila, že jsou věci, kterých bych se dobrovolně nevzdala. I když já sotva vidím do životů ostatních, každý to máme přece jenom jinak. Nebudu soudit, prozatím ani nemůžu.Poslouchám sama sobě velmi důvěrně známé melodie. Dalo by se říct až nepříjemně důvěrné melodie. Často si spojím jednotlivé písničky s určitými zážitky, případně rovnou s celou časovou periodou (pochopitelně v a z minulosti). Možná proto jsem se k nim vrátila a v myšlenkách tak s Billy Talent k minulému létu a pak s další kapelou k podzimu, dokonce jsem se vrátila i do toho vlaku z Prahy v jednu ráno (^^^), až mě to zarazilo, to že se mi obloukem vrací vzpomínky, o kterých jsem ani nevěděla, že si je pamatuji vím, ale vždycky mě to dovede rozhodit.
Jenže jsem do téhle doby trpěla přesvědčením, že na to prostě nemám chuť, stačilo si to pustit a ten úsměv jsem si musela z tváře doslova smazávat, i když po ránu se usmívat na celou tu rozkvetlou ulici, ještě příjemně vlažný město...a alergický reakce, no to stojí za to si ho tam nechat. (Vlastně proti tomudle pseudobrzkýmulétu nic nemám).
2 komentáře:
ten první odstavec je o mě, žejo žejo? nebuď zaražená, už sem prostě taková, moje máma je šílená a pomalu to přenáší i na mě, tak se neni čemu divit:)
neřekla sem to všem, vědí to ti nejdůležitější. a heleď jako, co na mě furt máš to s Turnovem, ať na něj nezapomenu? to myslíš, že bych dokázala jen tak všecko vymazat jen proto, že se přestěhuju? prožila sem tady většinu života, ani kdybych chtěla (což nechci) a snažila se sebevíc, vzpomínky prostě nevymažu.
a k tý republice gratuluju, ste šikulové:)
Okomentovat