... která šla dneska ráno naproti mně po ulici. Kráčela si to, přesně tak malinká - jak by měla být, po boku nějakého chlapce (ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nerozeznala jsem v něm ani Lasse ani Bosse a dokonce ani Oleho), nevím co měla na sobě, nevím nic víc, než že to byla blondýnka a přísahám, vypadala jako namalovaná. Její oči byly jako namalované, zvlášť když je otevřela pořádně (a nevím proč jsem měla dojem, že kouká na mě, možná jen proto, že mám nová sluchátka za 85 Kč (v tom bazáči levnější neměli) a měla jsem puštěné "commin inna" dost nahlas; to ale nevadí, vím že se na mě koukala) ... ty své obrovské šedo-modré oči, orámované řasami, přísahám podruhé, hned jak je na mě upřela - věděla jsem, že vypadají jako namalované v té knížce.
Pominulo to rychle, když přešla, ale pět metrů za ní jsem si musela vytáhnout své nové pero (co jsem si vypůjčila bez dané hůty pro navrácení i s pár ampulkama inkoustu navíc) a zapsat si ten údaj na zápěstí.
Lissa, živá památka na dětství, som en dröm, dröm framtid!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat