... We can lay on the beach and count grains of sand ...

Ooh bože, je tak krásně!

Včera jsem vyrazila s Máčou za Bárou do parku na večerní posezení v kruhu téměř rodinném. A nakonec jsme tam, po rozumné koupi "Sladké děvči" za 30 káčé (a mé večeře 25 káčé), setrvaly jen chvilku, protože jsme se (ještě ve střízlivém stavu) rozhodly - dojít si pro mapu a vyrazit na koncert do Koberov (jedna vesnice, asi 10 kiláků, možná víc, daleko) Rybiček 48 a Debill Heads (nebo jak to píšou). Stoply jsme si auto pána co jel ze Švýcar a přísahám, že ten kluk co šel za náma vyprskl smíchy, když viděl, že Nám FAKT zastavil! Vyprskl! A pak ještě druhé (to byl určitě ňákej psychopat) a no ... byly jsme tam. Místo vstupu jsme PROSTĚ prošly dovnitř. Nedovedu tomu uvěřit, ale utratila jsem JEN 55 káčé za celý večer oO A koncert Rybiček jsem si ani moc neužila (nejen že neznám texty), ale padla Vám na mě taková prostě až neuvěřitelně divná fyziologická únava - asi to bude tím věkem, nebo snad bio předpovědí? - ehm a strávila jsem ho někde úplně jinde než na sále.

Ale dneska ... dneska je krásně! Zjistila jsem, že můžu běhat ve vzduchu! Pozorovala jsem z houpačky svůj stín, protože on vzduchem skutečně běhal a byla to taková neskutečná iluze a do toho všechno vonělo a svítilo sluníčko a hráli hilltop hoods a jejich "nosebleed section" ...
A kolem poletovaly běloučký kvítky z rozkvetlé hrušky (nesmutněte devčata, když už Nám odkvetly třešně, máme hrušně! :)) a musím říct, že při bližším zkoumání je takový květ něco naprosto epesního - nevím proč mě pořád napadá slovo dekadentní, když na takové krásné věci zhola NIC dekadentního není.
Ochomýtala jsem se mamce okolo sporáku, když vařila oběd a se zodpovědností sobě vlastní (neb jednou se to musíme naučit každá, dámy) jsem z ní vyzvídala informace o tom jestli do té pečeně dává slaninu nebo špek, a jak se to musí podlejvat a kořenit, a jak že to dělá špenát (i když já špenát nerada). Dostala jsem se do naprosto perfektního rozpoložení, kdy jsem měla chuť se na všechno usmívat, vlastně pořád mám ... pak jsem houpala ještě to naše čtyřletý prtě a perfektně jsem si s ním pokecala na téma: "A co holky ve školce Páťo?" :)

Dneska je krásně. Až to člověka definitívně unaví.