Tisíc podob život mívá ...

... kdo ho chce znát, ať se dívá.
Ráno smíchem vítám ... s životem si chci hrát ... jen hrát. Pam, pam, pampam.

Jediné co mi kazí můj současný (a značně) idealistický pohled na svět, jsou lidé, kteří se buď snaží předstírat něco co nejsou a záměrně tak děsit lidi a nebo v to něco opravdu věří a chtějí jen předvést své zcestné smýšlení ... a nebo nějaká kombinace z toho? Who knows, damn!?! Mrzí mě to, protože některé věci považuji za špatné. Horší pak pro mě je, když je považuji za tak špatné, až mě děsí, že je za špatné někdo nepovažuje. A nejhorší je, když si to ten člověk nenechá vymluvit, asi spíš nechápe, že z tohohle je někdo nešťastný.

Snažila jsem se vymyslet příklad o vyvražděných miliónech žvýkaček a kousavých bonbónech, ale nakonec jsem to vzdala, protože bonbóny nejsou jen jedny (i když žijí v jedné jediné bonboniéře), jsou i bonbóny žužlavější (sympatizanti žvýkaček a ostatních, jako třeba gumových medvídků, bonbónů s náplní, marcipánů, mozartových koulí. Každého zvlášť, a všech. Bonbóny žužlavější nejsou žádní xenofobo racista, totiž.), kteří nesouhlasí s tím, co ty kousané bonbóny v minulosti udělali a ani se jim to nezdá bravurní a už vůbec ne geniální, jako každá vražda žvýkačky. Hasta la victoria siempre, ať žijí Anti-perle a každá žužlavina, každá, do jedné!!!

Je to jak zázrak, že žít se smí ... Tisíc podob život mívá ... kdo ho chce znát, ať se dívá!(A já jsem zrovna marcipán.)