... I Victor Hugo uměl psát.

... vtip. Po dlouhé době vtipný. Možná vtipný. Né že by teda V. H. neuměl psát, ale byl to jako vtip, našeho profesora. Složité vysvětlovat. Dál.
Dneska jsem dopsala svou seminární práci (místo abych šla do školy), a zase se ptám sama sebe, proč proboha nikdy nic nebudu dělat v předstihu, když na nemám jen 3 a půl hodiny, a když to pak musím dělat ve stresu a na poslední chvilku?
Neznám odpověd, ale vím, že ostatní (jasně, né všichni) to dělají jinak a zvládají to. Jsou divní, divnější než já, myslím.
Ale co už, svět by nebyl tak zábavnej, kdybych nedělala to, co můžu udělat dneska až pozítří.
Nikdy nic nebudu dělat tak jak mám, a možná proto si budu připadat tak, jak si připadám. A připadám si teď sakra dobře.
Co na tom, že nikdy nic nebudu. Nikdy nic nebudu ... zajímavý slovní spojení. (Asi jako nikdy nic nebylo.)
Myslím, že je nechutné vyžvýkat žvýkačku a pak si jí obmotávat okolo palce.
(Poznámka pod čarou posledních dní zní .. (Rádoby viz. ta známka) .. Vím, že to není složitý, co víc .. vím jak je to strašně a strašlivě moc jednoduchý, a vím, že si s tou myšlenkou zase zahrávám .. a vím, že se mi to líbí .. *SIGH* .. ale co už, když nemůžu mít to co chci, tak si to vynahradím takhle .. 8))