.. a důvod proč jsme si blízký?

.. Je prostý: Sme jedný krve .. příbuzný.

V některých rodinách jsou si lidé bližší než v jiných. Možná proto jsem vždycky radši byla u babičky na Dalmácku než abych chodila do Ohrazenic.
V některých rodinách cítíte, že ty citové vazby jsou pevnější, narozdíl od těch, ve kterých se udržuje taková jakási odtažitost.
Možná to tak prostě je zakořeněné a nebo to vzniká časem .. na každé dítě působí vztahy mezi dospělými členy jejich rodiny, to se prostě vycítí.
Neznamená to, že by Vás neměli rádi a nebo vy je .. jen ty city nejsou tak vřelý?
Vím že táta se svým tátou neměli hezký vztah.
Jsem ráda, že jsem vyrostla do rodiny, kde se máme rádi i tím způsobem, že si to devedeme dát najevo. (Vlastně si to dovedeme i říct.) Že jsem na to zdělila ty správné geny.

Zrovna teď, když jsem snad po stý odmítala slyšet od mamky cokoliv. To, že se o tom nechci bavit je prostě jen způsob jak to vytěsnit. A to že se na to neptám? Jen způsob jak na to zapomenout, třeba to zmizí, že. ^^^
A občas se až divím, co si holky mezi sebou dovedou říct .. a že to nemusí být jen neškodný tlachání. I'm a girl, I know how to lie ..?

Rozhovory smrtky se smrtonoškou (úryvky z LARPu):
Banshee: No, mě se ve vířivce většinou dělá špatně.
Death: Aha, aha .. no já si třeba ve sprchovém koutkě sedám.

Banshee: Ale štve mě přístup lidí.
Death: No, tak to nevim co mam řikat já.

Death: A taky tě přitahujou mozkomoři?
Banshee: No jasně, hlavně ty vysoký, víš co .. urostlý, a jak se vznášej!
Death: Jasný jasný, ale já nemam ráda když maj moc odhalenej obličej.
Banshee: Myslim, že je ten můj řev rajcuje.