The feeling of being able to do what I like ..

.. Je to tak, pouhej pocit, skutečnost vždycky zklame.
Možná to je ten rozdíl, kterej všude hledám. Někdo jen chce a někdo jinej má rád.

Dneska je nějakej podivně pocitovej večer.
A to vypadal, že bude úplně normální a běžnej.
A třeba, že jsem zase začala mít pocit ztracený marnosti člověka, co nestihl druhýmu říct, jaký jeho vztah k němu ve skutečnosti je .. a ví, že by taky jednou mohlo být pozdě.
Bude s tím sakra něco dělat?
Nebude .. pak se bude odvolávat bůhví-ke-komu nahoře a prosit aby vrátil čas, aby mohl všechno to co zameškal dohnat, ale zezhora se nikdo neozve.

Vím že snad maluju jen čerta na zeď, ale už jsem to několikrát ve svém životě zažila .. Táta je nemocnej.