Taky taková vánoční koleda.

Předvánoční tíživá atmosféra.
Vůbec to tenhle rok není takový jako to bylo minulej rok, ale to to zase nebylo jako předminulej rok, ale nejlepší byl předpředminulej (nevim dál). To byly všichni zdraví, spolu a já ještě dost malá.
Měla jsem dvě babičky a jednoho dědu. A měla jsem dva zdravý rodiče, i když rozvedený, o kterejch jsem věděla, že tady budou ještě dlouho (všechno je relativní).
Teď je všechno jinak .. Mam už jen jednu babičku, kterou ani nemůžu na Vánoce vidět, protože by nemohla k tátovi a tátu, kterýho na Vánoce taky neuvidim, na tyhle .. a ani na ty další.

Doma už se o tom přede mnou nemlčí, protože se došlo k všeobecnému závěru, že už jsem schopná to slyšet, přijmout a zpracovat, jak se včera mamka rozšafně vyjádřila (kecy).

Nevěřim na reinkarnaci (bohužel pro mě), posmrtnej život, nic .. takže to nemam o moc jednodušší.
Proto nemůžu věřit ani těm koledám.
No po smrti se nebudeš radovat už s nikym, porodit dítě jako panna mi připadá spíš jako umělý oplození než zázrak a jestli mi někdo něco zaplatí v nebi, to zavání sci-fi. - Tak co mi to vnucujou.
Snad jen, že Štědrej večer nastal.

(Ha, navíc, nelituju se ve svojí nemoci taak moc, je to vlastně docela pohodlný. Jen mě zaráží, že mě zcela sobecky neštve to, že jsem jim nemohla koupit dárky a budu to muset udělat po vánocích, ale TO, že nemůžu na prkno a nemůžu .. nevim .. jsem vybíravej spratek, jako vy všichni.)

Pokoj svatej bych prosila.