A proto ji nepiju. Pochopitelně. A to jsem si myslela, že tu dobu mám předávno za sebou a tudíž se můžu tvářit děsně světácky, jako že to se MNĚ už nemůže stát.
Stačí totiž jedna hloupá vteřina a nebo pár ještě hloupějších řádků a ze spokojenýho člověka, už jsem to zase já. Ale o čem nejde mluvit, o tom je třeba mlčet, viď Wittgensteine. Jak taky jinak. (Tou vodkou jsem nemyslela jen vodku, to už by bylo nepochopitelný víc než moc.)
A jestli si o mě taky chcete nechat zdát tak prosim, bezevšeho. Jestli se Vám to bude líbit, tak si podrobnosti nemusíte nechávat pro sebe a nebo radši jo! V opačném případě přijímám podněty.
V pořádku, vyspím se z toho jedna nebo dvě. Chm. (19-04-10)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat