.. snad poprvé ve svém životě zažívám pocity takovéhle čiré nenávisti. A to je to přitom jen taková ubohá malichernost na úkor kdovíjestli naplnění mého života, která mě k tomu nutí, a která mě provází už tak dlouho, že bez ní by se mi třeba ani nemohlo líp dýchat. I když za to může moct třeba i pohádka číslo 16. o 3 stavovských kuriích (zemského sněmu stavovské monarchie za Ludvíka Jagellonského) a 12 měsíčkách ^^^ Kdo ví. (Vy ne.)
Ani neplánuju je začít projevovat, jen abych to věděla .. zpětně. Abych mohla takhle nenávidět i za pár let. (O co, že se toho nezbavím.) Je to něco jako Augustinova predestinace .. bohužel já nejsem ta vybraná ke spáse (ale chci, chci!) a bezmezně závidím těm, co jsou. Protože se zase nabízí taková dětská otázka: A proč nemůžu i já?!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat