Sorry I'm not in service ,,,

... hlásej britský autobusy. A já.
Kupodivu jsem u toho dneska neuronila ani jednu slzu, i když jsem myslela, že pak se tak asi stane ... (Ne, nebudu jak malá. Třeba. Už dlouho jsem nebrečela, mě napadá ... Stejně jako jsem nepsala na blog.)
Mrzí mě, že svět je nefér .. nemrzí mě všechny pusy zadarmo, co jsem rozdala, ani obejmout někoho jen tak, kamarádství, lásky, přitažlivosti .. nemrzí mě ani jeden z nich a nemrzí mě dnešní rozhovor s Matoušem a ani to "že bych s tebou chtěla mluvit", jen mě mrzí bytostná přitažlivost k někomu, kdo tě zklame a najde si někoho jinýho (ten), ten kterej si řekne, že už ho to vlastně nebaví (já) a taky někdo, kdo se před tebou bude líbat s někým (ty) ... i když ona ví, jak to se mnou je. Aspoň pro tebe ... mrzí tě to? Fuck ... máš smůlu Terezko.

Pila jsem dnes (vlastně i včera) a napsala jsem něco, co zřejmě nepochopíš ... ale napsala jsem to tobě. Teď se jdu stydět do koutka a nebo pověsit na dveře ... to by byla možná lepší škoda.