.. Do you ever look at them?

.. Nechápu se, to si zase jen něco namlouvám?
Brr.
Měla bych to radši pustit z hlavy. Takže strávím noc pátráním po tlačítku "vypustit", doufám že nebude fungovat na systému "tahem zapni", to mi vždycky trvá.

Doplňujeme si svoje nevyžitý a nevyužitý životy hraním her na principu rpg. Proč? Nepřipadám si nějak nešťastná.
Ale vím, že moje postava může být šťastnější, vždycky. A i v tom, že je nešťastná si já najdu zábavu a trochu toho osobního štěstí. (Koho by nepotěšilo cizí neštěstí, že.)
A nebo jsme jen všichni manipulátoři .. baví nás řídit ty naše povolné loutky. A jakej to má sakra náboj, když cíte, že na druhé straně sedí nevypočitatelná živá osobnost (i kdyby si na čelo třeba nalepila tu nálepku "vypravěč"), nevyzpytatelná.
Snad si léčím komplexy, snad (?), určitě.
Ale neodpoutávám se od společnosti, svůj budoucí život si nespojuju s kariérou imaginární čarodějnice/válečníka/upíra/elfa/.. whatever .. těším se na každej další den a ráno vstávám i s úsměvem.

Nevím jestli to poslední dny není způsobený tím, že strejda Vypravěče je sakra mocnej kouzelník. (A že se dvě postavy nezaseknou jen na tom, aby se na sebe dívali.)